Kabát: V Americe poslouchají kapely producenta, u nás je to naopak
0 Redakce 20.12.2010Teplický Kabát prodal od roku 1990, kdy začal svá alba vydávat, již milion nosičů. Stalo se tak minulý víkend a šťastný kupec, který samozřejmě nebude přesně identifikován, si takto zakoupil aktuální album Banditi di Praga.
To vyšlo v pátek 10. prosince a vydavatelská společnost EMI hlásí, že ho prodala již 60 tisíc kusů a do konce roku nebude schopná další poptávku zájemců uspokojit. Nové nosiče vylisuje továrna na výrobu CD až v lednu. Nemá už totiž volné kapacity. Baskytarista Kabátu Milan Špalek v rozhovoru hovoří o svých textech na Banditi di Praga i o svých snech.
Kabát získal na konci listopadu již šestého Českého slavíka v kategorii skupin. V letošním roce přitom v Česku odehrál všeho všudy jeden koncert, a to v létě na festivalu Benátská noc. Album Banditi di Praga vyšlo až po vyhlášení výsledků ankety. Není to ocenění ve světle těchto skutečností poněkud zvláštní?
Je to paradox. A když budu upřímný, je to jako v minulosti, tuším, s Olympikem. Také bral ceny a moc toho nedělal. My jsme za tu cenu samozřejmě rádi, je od fanoušků, a to vždycky potěší. Kolikrát si přitom říkáme, že nás tyhle soutěže vlastně moc nebaví. Když se pak ale dozvíme, že jsme nevyhráli, jsme z toho špatní. Jednou jsme v Českém slavíkovi byli druzí a mě to fakt dost vykolejilo. Přesto platí, že naše letošní prvenství je tak trochu paradox.
Když se anketa v pražské Státní opeře 27. listopadu vyhlašovala, byli jste zrovna ve studiu a dokončovali album Banditi di Praga. Měli jste s ním „velkou honičku“?
Měli, byly to nervy. Závěrečný týden jsem spal tři hodiny denně, takže kdybychom na to vyhlášení šli, asi bych tam usnul. Poslední text nazpíval Pepa Vojtek v pátek 3. prosince, a v neděli jsme odevzdávali master. Bylo to nadoraz. Já byl totálně vyčerpaný, měl jsem pytle pod očima a zhubnul jsem deset kilo. Do studia Sono, kde jsme točili, jsem přijel na letních gumách a v kraťasech. Přežil jsem tam příchod zimy, a když pro mě tu neděli přijel náš manažer Radek Havlíček, měl jsem u studia totálně zapadlé auto ve sněhu. Radek mě našel v hospodě, kde mi únavou padala hlava na stůl. Byl to fakt frmol.
Jsi v Kabátu výsadním autorem textů. Zbyl ti nějaký i na další album?
Nezbyl. Byl jsem rád, že jsem napsal patnáct dobrých textů na tuhle desku. Je ale pravda, že na některé písničky jsem měl až tři. Dva z nich ale nestály zanic. Pokud jde o hudbu, vybírali jsme z asi dvaadvaceti věcí. Těch sedm zbylo na příště…
Na albu jsou písničky Peří, prach a broky a Schody, které jste napsali pro chystanou pohádku V peřinách. Čím jsou pro tebe zvláštní?
Pro mě osobně hlavně tím, že jsem vůbec poprvé dělal text na zakázku. Psal jsem přímo na scénář, což byl docela porod. Ota Váňa napsal pecky a volal mi, abych mu je otextoval. Já byl zrovna ve Španělsku, a když jsem přijel, byl Ota totálně nešťastný, protože mu někdo sice napsal texty, ale jemu se vůbec nelíbily. Říkal, že s nimi to do filmu nedá, že chce text ode mě. Pustil jsem se do práce, ale bylo to pro mě peklo. Nakonec jsem je napsal trochu jinak, než podle scénáře. Jsou takové dvojsmyslné. Bylo to pro mě totiž strašně svazující. Měl jsem najednou jasné mantinely, což nesnáším. Byla to dvakrát větší dřina, než psát texty pro Kabát. Nakonec jsem ale rád, že jsem to zkusil a snad i zvládl.
Jste úspěšná kapela, v Česku milovaná, alba dobře prodávající. Máte ještě nějaké ambice?
Já osobně určitě. Chtěl bych jet nahrávat příští desku do Ameriky a natočit ji tam v nějakém opravdu dobrém studiu. Se studiem Sono jsme spokojení, ale mě by zajímalo, jak se pracuje v Americe, jak tam lidi ve studiu makají a jak funguje opravdový producent. V tom jsou tam určitě dál než my. Producenta tam kapely poslouchají na slovo. U nás poslouchá producent kapelu. Chtěl bych jednou pracovat s nějakým producentem, který dělá velké kapely.
To ale bude druhá věc…
Na kterou, holt, nemáme prachy. Stejně by mě to ale zajímalo.
Kdy bude nová deska?
Za dva roky.
JAROSLAV ŠPULÁK