ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 7733 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Noční můra II. Na Rádiu Dixie

0 Redakce PLAY.CZ 12.2.2015

V dnešní noční můře se vydáme hledat kořeny dřevního blues přes půl kontinentu z delty Mississippy až do chladné Kanady. Dnes večer 20:00-22:00.

Na počátky byla touha hrát tradiční blues a rozpad dvou kapel z Calgary. Slide kytarista Judd Palmer z country-folkové formace Great uncle Bull a basista Vladimir Sobolewski z punkových Puritans po rozchodu svých domovských skupin spolu s bubeníkem Petem Balkwillem oslovili v té době již etablovaného bluesmana Lestera Quitzaua původně k nezávazné jednorázové jam session, a přestože založit kapelu nebyl původní záměr, společné hraní je všechny přesvědčilo o opaku. Psal se rok 2001 a nově vzniklá formace se pojmenovala Agnostic Mountain Gospel Choir. Začátky se nesly ve znamení koncertování v rodném Calgary a přípravy debutového alba. To vyšlo pod názvem St. Hubert v roce 2003 a zaznamenalo slušný ohlas zejména u nezávislé hudební scéně nakloněných univerzitních rádiích po celé Kanadě. Jejich syrový, od všech studiových hi-tech efektů oproštěný zvuk, mísící vlivy delta blues ala Skip Jones a Son House s punkovou přímočarostí, slavili na technologicky přemrštěném začátku milenia zasloužený úspěch. Balkwilla za bicími vystřídal Jason Woolley a kapela vyrazila na turné po letních festivalech v celé své řídce osídlené vlasti.

K nahrávání druhého alba Fighting and Onions si vybrali dřevěné opuštěné skladiště u železniční trati v calgarské průmyslové čtvrti Inglewood. Staré jističe v tomto objektu se ukázali minimálně nedostačujícími a kapela desku nahrávela za pravidelných výpadků topení, což vzhledem ke kanadskému klimatu nebylo jistě nic příjemného. Přesto, nebo možná právě proto, se album vydařilo a kapela díky zajmu celostátních médií definitivně opustila kolonku neznámých nezávislých formací. Nové album provázelo dlouhé klubové turné a také první výprava za Atlantik, konkrétně koncert na Open House festivalu v Belfastu. Zde leží také základy spolupráce s dalším velkým vyznavačem tradičního blues Seasickem Steavem.

V roce 2008 se bubenická rošáda opakuje v opačném gardu a s nově navrátivším se Balkwillem nahrávají svoje zatím poslední album Ten thousand. Jejich zvuk se stává podstaně bohatším, ale ne na úkor původní přímočarosti. Hraní na významných evropských festivalech absolvují už v pozici hvězd. Ten thousand je také jejich první deska uvedená do oficiální distribuce na starém kontinentě. Dlouhé měsíce strávené na cestách si vybraly svou dan v podbě dočasného odchodu

Judda Palmera. Kapela si bere oddechový čas a ostatní členové se věnují svým vedlejším projektům. Dohromady je v roce 2013 dávají zajímavé nabídky koncertování za oceánem. Příprava nové desky je v plném proudu a budoucnost je otevřená krajina. Štastou cestu.

Dvojice The Civil Wars dokazuje, že cesta za zajímavou hudbou může vést i z opačné strany. Zpěvačku Joy Williams a zpěváka a kytaristu Johna Paula Whitea svedl dohromady workshop hudebního vydavatelství EMI, mající za cíl nalezení členů pro novou uměle vytvořenou country skupinu Gloriana. Z jejich náhodného hudebního spárování bylo ale od začátku jasné, že nikoho dalšího ani potřebovat nebudou. Vokálně se perfektně doplňovali a vzájemná chemie fungovala, jako by se znali už celá léta. Bylo rozhodnuto. Místo skupiny vzniklo v roce 2008 pouze duo, jehož název neodkazuje na americkou ani žádnou jinou občanskou válku, ale na Platonův výrok týkající se sebekontroly, kdy každý z nás stále svádí svou vlastní občanskou válku sám se sebou podobně jako při psaní muziky. Duo mělo od začátku našlápnuto hodně vysoko. Nejprve živě vystoupili v show Eddieho Atticka a krátce na to jejich skladba If I Didnt Know Better objevila v jedné z epizod populárního seriálu Nashville a skladba Poison and Wine pro změnu v jednom díle Chirurgů.

11. 2. 2011 vyšlo debutové album Burtons Hollow a začaly se dít věci. Country-folková nahrávka postavená na Whiteho kytaře a dvou skvěle do sebe zapadajících vokálech oslovila svou posmutnělou atmosférou nejenom posluchače, ale i hudební kritiky. Oslavné recenze předznamenali zisk dvou Grammy (folkové album roku a nejlepší country skupina) a světové turné na pozici předskokanů zpěvačky Adele. S Taylor Swift nahráli skladbu Safe and sound pro oblíbené teenagerovské Hunger Games. Jakkoli se dvojice svěle doplňovala hudebně, po lidské stránce se dost výrazně míjeli. Dlouhé turné jen prohloubilo vzájemnou animozitu, a proto se po vydání eponymního LP v srpnu 2014 dohodli na rozchodu. Jako dárek na rozloučenou přichystali ještě čtyřskladbové EP složené z coververzí Romantics, Portishead, Michaela Jacksona a Elliotta Smitha. V nejlepším se má přestat.

William Elliott Whitmore je bluesový zpěvák, kytarista a banjista z Lee county v Iově. Jeho hudba se pohybuje na pomezí tradičního blues, amerických lidovek a country. V mládí byl, stejně jako většina jeho generace (ročník 78), hudebně formován hlavně alternativní rockovou scénou posledních dvou dekád dvacátého století, a proto není divu že se ocitl v roli předskokana nejenom žánrově zpřízněných projektů typu Frontier Ruckus nebo The Pogues, ale i mnohem ostřejších uskupení jako např. Clutch nebo Modern Life is War. Dosud vydal šest řadových alb na značce Southern records a v současnosti je součástí labelu Anti records. Pro tentokrát naše noční putování končí. Dobře si odpočiňte, v březnu začne jít do tuhého.

Noční můra II., 20:00-22:00, 12. 2. 2015, moderuje Beman,
www.radiodixie.cz