Výstava v Galerii moderního umění v Hradci poukazuje na zapomenuté autory
0 jsk 27.1.2025Proč se někteří výtvarní umělci stávají ikonami, zatímco jiní zůstanou na okraji pozornosti? Jakými mechanismy se vytváří umělecký kánon a co rozhoduje o trvalosti slávy? Tyto otázky otevírá výstava Opomenutí mistři (21. 2. – 31. 8.), jež navazuje na projekt Hledá se mistrovské dílo (8. 10. – 26. 5.).
Novou výstavu připravilo duo kurátorů Tomáš Kolich a Petra Příkazská.
Výběr autorů vychází z výsledků předchozí výstavy, kde návštěvníci hlasovali o tom, které obrazy by zařadili do stálé expozice, a které by chtěli domů. Deset umělců, které expozice nyní prezentuje, skončilo v hlasování na posledních příčkách. Jsou to Augustin Němejc (1861–1938), Ferdinand Engelmüller (1867–1924), Karel Boháček (1886–1928), Antonín Pelc (1895–1967), Karel Meisner (1904–1979, jeho dílo je na snímku), Otta Mizera (1919–1952), Alois Vitík (1910–1972), Jarmila Zábranská-Sychrová (1910–1991), Willy Horný (1933–1982) a Jaroslav Jeřábek (1936–2022).
Každý z těchto autorů měl během svého života příležitost vystavovat, někteří získávali značné uznání a jejich díla jsou dnes součástí sbírek významných institucí. Přesto nejsou široce známí a jejich tvorba si zaslouží novou pozornost.
Kánon výtvarného umění, tedy soubor obecně významných děl, je formován nejen estetickou kvalitou, ale i ideologickými, historickými a společenskými vlivy. Rozhodující roli však hrají limity pozornosti a prostorů: aby mohla být některá díla vystavena, jiná musí ustoupit. Ani uznání za života nezaručuje pevné místo v dějinách.
Romantická představa, že umělecká sláva přichází až posmrtně, je hluboce zakořeněná, avšak realita bývá mnohem složitější. Důvody, proč se někteří autoři nedostanou do povědomí širší veřejnosti, jsou různé. Může jít o kombinaci faktorů, jako je omezený přístup k významným kontaktům, nedostatek vhodných příležitostí nebo nepřízeň dobového vkusu.
Někdy je důvodem i skutečnost, že umělec tvořil v regionálním kontextu, který nebyl dostatečně reflektován v širších kulturních kruzích. Ať už je příčina jakákoli, tito autoři nám připomínají, že umělecký úspěch je velmi relativní a může nabývat různých podob.