Sběratelská vášeň, která mapuje třicet let české porevoluční malby

Nikl, Rittstein, Císařovský, Bolf a zvídavý nizozemský pár. To je základ mimořádné sbírky Sublime Hyacinth, která mapuje čistě české umění posledních třiceti let. Stojí za ní nizozemští manželé Yvette van Dishoeck a Boudewijn Jansen a obsahuje na dvě stovky většinou velkoformátových maleb výrazných osobností naší výtvarné scény. Její reprezentativní vzorek bude od 13. února k vidění v Galerii Magnus Art v Praze.
Název zní Endless Curiosity, tedy Nekonečná zvědavost, což přesně vystihuje i téměř milostný vztah Yvette a Boudewijna k českému umění. Vždyť kromě zmíněných jmen obsahuje výstava také například díla Antonína Střížka nebo Karla Nepraše.
Přestože oba manželé pocházejí z Nizozemska, seznámili se v roce 1993 v Praze, kde Yvette pracovala na výzkumu pro svou diplomovou práci na univerzitě v Groningenu a Boudewijn tu trávil tvůrčí pracovní volno. Praha je okamžitě okouzlila svou bohatou kulturou a architekturou, a protože je vždy přitahoval svět výtvarného umění, fotografie a designu, netrvalo dlouho a stali se pravidelnými návštěvníky vernisáží a ateliérů umělců.
Zpočátku to ale nešlo tak hladce, jak se může zdát – zkraje devadesátých let neexistovalo kromě slavné malostranské galerie MXM příliš privátních galerií, problém byla i jazyková bariéra. Většina katalogů a kurátorských textů byla pouze v češtině a Yvette s Boudewijnem tak přicházeli o cenný zdroj informací.
Vypravili se proto do Národní galerie za tehdejším ředitelem, jenž je nasměroval na kurátora Radka Váňu, s nímž dali dohromady seznam umělců na startu kariéry. Jako první si přímo na Akademii výtvarných umění pořídili triptych od Tomáše Svobody, další Tomáš, tentokrát Císařovský, je poté představil dalším umělcům.
Následovalo přátelství s Evou Eisler a Bořkem Šípkem, s nimiž bydleli ve stejném domě a u nizozemského páru pořádali umělecké večírky. Před každou party převěšovali doma obrazy, aby ukázali, co nového vzniklo. Okruh známých výtvarníků a designérů se tak rozšiřoval stále dál.
Později se v Praze i se svým synem usadili natrvalo. „Toto období se neslo ve znamení častého setkávání s malíři, fotografy a designéry. Potkávali jsme se v jejich ateliérech, v kavárnách, ale i u nich nebo u nás doma. A právě osobní kontakty s umělci sehrály zásadní roli při budování naší sbírky,” vysvětluje Boudewijn s tím, že zatímco on racionálně vytipovává jména umělců, Yvette pak esteticky vybírá konkrétní díla.
Láska k českému umění zašla až tak daleko, že když je osud později zavál do Paříže a následně Lisabonu, zůstali naší umělecké scéně věrni a svou pražskou sbírku i na dálku prohlubovali. „Amsterdam, Praha a Lisabon společně tvoří geografický kulturní trojúhelník, který formoval náš pohled,” přiznávají manželé.
jsk



