Debut Pavla Bobka připomíná jeho nedožité pětaosmdesátiny
0 jsk 13.9.2022Pavel Bobek se na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přeorientoval z původního autentického rock’n’rollu k popové muzice, ale silně vycházející z country kořenů. V tomto oboru dosáhl opravdového mistrovství jednak důvěryhodně civilním zpíváním, ale také výborným výběrem především amerických předloh a spoluprací s vynikajícími textaři.
Jeho první album Veď mě dál, cesto má je i z dnešního pohledu velmi silnou sestavou trvale povědomých melodií a stále platných textů. Výchozí repertoár byl vybrán z hitů od umělců jako jsou Kris Kristofferson, Roger Miller, Don McLean, bratři Gibbové nebo John Denver. Těmi správnými českými texty je opatřili Vladimír Poštulka, Jiří Grossmann, Zdeněk Rytíř nebo Pavel Vrba.
Společně s mnohými známými jmény ozdobenou studiovou skupinou Františka Ringo Čecha je to stále dokonale poslouchatelná, v daném ranku nepřekonaná práce s hudbou odjinud, ale s posláním, které v roce 1975 komunikovalo se všemi domácími posluchači.
Cédéčková podoba dlouhohrající desky Pavla Bobka z roku 1975 je doplněna devíti bonusy zčásti z předchozích, ale i z pozdějších let. Zásluhou Miloše Skalky, který jejich výběr sestavil, se tak dostaneme až do roku 1990, kdy zpěvák natočil Bruce Springsteena, respektive 1993 s Cohenovu klasickou Tower of Song. Ještě předtím se však posluchači pokochají nestárnoucími evergreeny. Ruby, Houston, Vincent nebo Lucille jsou opravdu nesmrtelné skvosty se zachovanou kvalitou předloh a mimořádně dobrými českými texty.
Společně s dalšími fotografiemi a zasvěceným podrobným sleevenotem kompilátora Miloše Skalky tak vzniklo v zásadě best of Pavla Bobka na jednom CD.
Původní profil M. J. Langera a zčásti málo známé fotografie dotvářejí význam této reedice, krásné vzpomínky na Pavla Bobka, jehož nedožité pětaosmdesátiny si v září roku 2022 připomínáme.