Rok 2026 patří Hurvínkovi. Dřevěný rošťák, který se poprvé objevil na jevišti 2. května 1926, slaví sto let. Spolu s ním i pražské Divadlo Spejbla a Hurvínka, jedna z nejvýraznějších scén českého loutkového divadla.
Hurvínek vznikl jako překvapení. Řezbář Gustav Nosek vytvořil pro Josefa Skupu zmenšenou a vykreslenější variantu Spejbla, kterou Skupa s nadšením přijal a začal ji obsazovat do inscenací. Poprvé se Hurvínek objevil na scéně 2. května 1926 ve hře Rudolfa Nešvery Počestný dům. Původně nebylo v plánu, aby se stal Spejblovým synem. Jejich silné „rodinné“ pouto se však postupně zrodilo přímo z jevištního dialogu a vztahu obou postav.
Jubilejní rok ukazuje Divadlo Spejbla a Hurvínka jako živý organismus, který se s respektem opírá o svou historii, ale zároveň má jasnou současnou tvář. Tu dnes spoluvytváří i nová interpretační generace. Spejblovi a Hurvínkovi propůjčuje hlas Martin Trecha, Máničku i bábinku ztvárňuje Jana Mudráková.
V čele divadla stojí Denisa Kirschnerová, dramaturgyně, autorka divadelních her a ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka. Se scénou je profesně spojena od roku 1996 a od roku 2017 nese plnou odpovědnost za její umělecké i provozní vedení. Navazuje tak nejen na odkaz Josefa Skupy, zakladatele divadla, ale především na práci svých rodičů, legend českého loutkového divadla Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové.
Jak se váš vztah k Divadlu Spejbla a Hurvínka formoval?
S odstupem času si uvědomuji ještě zřetelněji, co všechno divadlo pro mé rodiče, a tím pádem i pro naši rodinu, znamenalo. Bylo jakýmsi podhoubím společného života, z něhož jsme vyrůstali a které nás ovlivňovalo. Rodiče se v divadle seznámili, mě si přivezli z jednoho ze zájezdů, s bratrem jsme dětství často trávili v zákulisí nebo na zkouškách. O divadle se doma přirozeně a pořád mluvilo.
Záleželo jim na tom, aby diváci chodili do hlediště rádi a aby inscenace nabízely nadhled, humor, moudrost i pochopení pro lidské slabosti. Tatínek cítil obrovskou odpovědnost za Spejbla a Hurvínka poté, co jej profesor Skupa určil za svého nástupce. Nechtěl, aby se z postav staly muzeální exponáty, ale aby zůstaly živé a současné. Maminka vnímala stejný závazek vůči tatínkovi i profesoru Skupovi. Jako ředitelé nesli zodpovědnost nejen za postavy, ale i za celý soubor, na kterém jim hodně záleželo.
Navzdory únavě či zdravotním obtížím se nikdy nezastavili. Nehnala je jen povinnost, ale především láska k divadlu. A v téhle vášni jsme vyrůstali. Mě od dětství bavilo psát, bratra kreslit. První text pro divadlo jsem napsala v osmnácti letech. Původně šlo o příběhy pro pobavení rodiny, ale nakonec z toho vznikla hra, která měla premiéru v roce 1993.
Dnes stojíte v čele divadla. Pomáhá vám v této roli rodinné zázemí?
Rodiče jsou pro mě především velkou inspirací. Vést divadlo, které je s jejich jmény tak úzce spjaté, je obrovská profesní i osobní výzva. Zároveň mám pocit, že skrze tuto práci s nimi zůstávám ve stálém dialogu.
Záleží mi na tom, aby byli spokojeni kolegové, diváci i zřizovatel. Tatínek byl velmi prozíravý, když v devadesátých letech nechal zaregistrovat ochranné známky Spejbla a Hurvínka. Maminka tuto odpovědnost převzala a dnes ji s bratrem neseme dál. Symbolicky poskytujeme ochranné známky divadlu. Velmi si vážím také podpory hlavního města Prahy, díky níž můžeme udržovat ceny vstupenek na přijatelné úrovni.
Jak funguje spolupráce při vzniku nových inscenací?
Zpětná vazba je v autorském divadle naprosto zásadní. Nad každým novým projektem se schází tvůrčí tým, dnes ve složení umělecký šéf David Janošek, dramaturg Miki Kirschner a já. Záměr společně rozvíjíme. Loutkové divadlo je výrazně výtvarná disciplína a technologická řešení často ovlivňují už samotný scénář.
Rádi se otevíráme i novým spolupracovníkům a zkoušíme nové formy. I proto máme na repertoáru tří miminí inscenace pro děti od jednoho do tří let, které režírovala Janka Ryšánek Schmiedtová. Pro děti od čtyř let nabízíme osm titulů, starším dětem doporučujeme například Hurvínek a král Blecha nebo Spejbl a elixír pošetilých myšlenek. Nezapomínáme ani na dospělé publikum – v současnosti hrajeme čtyři speciální inscenace právě pro ně.
Jak byste popsala současnou tvář divadla?
Jsme autorské divadlo se stálými postavami, a právě tato kontinuita nás přirozeně definuje. Zároveň je pro nás důležité, aby postavy dokázaly oslovit dnešní děti, ale i dospělé. Klíčovou roli v tom hrají mladí interpreti, Martin Trecha a Jana Mudráková dnes dávají Spejblovi, Hurvínkovi, Máničce i bábince energii, která je současná, a přitom zcela respektuje charakter postav. Vedle domácí tvůrčí dílny také pravidelně zveme ke spolupráci externí autory, režiséry, výtvarníky.
Martin Trecha a Jana Mudráková už natočili i první společnou nahrávku pro Supraphon…
Ano, loni v listopadu vydal Supraphon audiohru Hurvínek a nezvaný host. Scénář napsal Robin Král a Miki Kirschner, který se ujal také režie a hudbu složil Jiří Škorpík. Máme na CD velmi hezké ohlasy a těší mě, že naše dlouholetá spolupráce se Supraphonem pokračuje i s novými hlasy divadla.
Co chystá Divadlo Spejbla a Hurvínka k Hurvínkovým stým narozeninám?
Rok 2026 vnímáme jako mimořádný a přáli bychom si, aby oslavy nebyly jednorázovou událostí, ale delším obdobím naplněným hraním, setkáváním se s diváky a vyprávěním příběhů.
Divadlo prošlo rekonstrukcí, otevřeli jsme nové zákaznické centrum a přistavěli zkušebnu / studio. Připravujeme nové inscenace, letos dokonce pět premiér. Hurvínka oslavíme také venkovní panelovou výstavou, novým rebrandingem. Středem oslav se stane nové představení Kabaret Hurvajz, jehož premiéra je naplánována přímo na jubilejní den 2. května.
Na podzim pak vyjde nové cédéčko, záznam našeho koprodukčního představení s operou Národního divadla Brno Hurvínek prodává nevěstu, které získalo Cenu diváků za nejlepší inscenaci festivalu Opera 2025.
jsk
foto: Supraphon/Martin Kubica
