Kniha Michaila Ševeljova pátrá po příčinách stavu ruské společnosti
0 Richard Winter 22.6.2016Kniha spisovatele a novináře Michaila Ševeljova Nejsem Rus pátrá po příčinách stavu současné ruské společnosti. V úvodu jeho příběhu skupina teroristů obsadí nedaleko Moskvy kostel plný lidí a domáhá se jednání o svých požadavcích. Hlavními aktéry knihy jsou vůdce teroristů Vadik Seregin a novinář Pavel Volodin, kterého si teroristé vybrali jako vyjednavače. Prostřednictvím jejich osudů načrtává autor posledních dvacet let ruských dějin – od čečenských válek po boje na východní Ukrajině.
Ševeljov si klade otázku, jak se mohlo stát, že se “nové Rusko”, nadechující se začátkem 90. let ke svobodě, jaksi nepovedlo. Zda si takový vývoj Rusové zaslouží a kdy nastal bod zlomu.
Ruský novinář Ševeljov, svého času reportér deníku Moskovskije novosti, byl přímým svědkem všech válek na území rozpadlého Sovětského svazu. Knihu Nejsem Rus se rozhodl napsat, “když bylo zřejmé, že žurnalistika přestala účinně ovlivňovat okolí, ale naděje vkládaná do literatury ještě žila”.
“Základní dějová linie novely Nejsem Rus se prolíná s exkurzy do nedávné minulosti, takže celek vytváří kompaktní a autentický obraz posledního čtvrtstoletí ruských dějin se všemi významnými a osudovými okamžiky,” píše v doslovu překladatel Jakub Šedivý.
Jedna z hlavních postav Vadik Seregin je prototypem hrdiny, který na vlastní kůži zažil všechny útrapy nedávných mocenských výbojů „nového Ruska”– první čečenskou válku v letech 1994 až 1996, druhou čečenskou válku, která začala v roce 1999 a skončila prakticky až po deseti letech, dodnes neobjasněné teroristické útoky na obytné domy v Moskvě a Volgodonsku, připisované agentům ruské Federální bezpečnostní služby, včetně současné krize a války na Ukrajině a anexe Krymu. Vadik se po tom, co ve své zemi prožil, odmítá pokládat za Rusa a snaží se smýt ´historickou vinu´ své země extrémním, zoufalým činem, předem odsouzeným k neúspěchu.
Ševeljovův hrdina Vadik věří v moc masmédií a spoléhá, že mohou i třeba za použití radikálních metod změnit a vyburcovat společnost.
Michail Ševeljov vystudoval Moskevskou státní univerzitu cizích jazyků, do roku 1990 pracoval jako překladatel z angličtiny, ale po nástupu perestrojky ho zlákala svobodná žurnalistika, a tak nastoupil do deníku Moskovskije novosti, které byly ve své době nejpokrokovějšími novinami. Působil mimo jiné v oddělení národních konfliktů a jako hlavní reportér byl přímým svědkem všech válek na území rozpadlého Sovětského svazu. Později se stal šéfredaktorem satirického časopisu Samizdat a od roku 2008 spolupracoval také s rádiem Svobodná Evropa. Dnes se opět živí jako překladatel z angličtiny a věnuje se psaní. Není bez zajímavosti, že v polovině sedmdesátých let minulého století strávil dva roky v Praze, kde jeho rodiče pracovali v redakci časopisu Otázky míru a socialismu.
“V Československu jsem se ocitl v roce 1974, šest let po srpnových událostech osmašedesátého roku. Nic jsem nevěděl a nechápal. I když se mi rodiče snažili vysvětlit, co náš stát napáchal, já to pouštěl jedním uchem tam, druhým ven. Až po mnoha letech jsem to pochopil a vžil se do toho. Ale stydím se dodnes,” shrnul své tehdejší i dnešní pocity. Stále je však prý hrdý na svou znalost češtiny.