Nezlob se, ale…: Rock’n’rollový cirkus musí být důstojný

15.06.2010 | Když jsem napsal recenzi na vystoupení amerických Kiss 23. května v pražské O2 Areně, dostal jsem mnoho e-mailů a přišly i reakce od lidí, s nimiž jsem v osobním kontaktu.  Jelikož jsem v té recenzi (vyšla v deníku Právo a na Novinkách.cz) zapochyboval o současných dovednostech Kiss a upozornil na to, že kytarová sóla by měla mít smysl gradovat, bubeník by měl kapelu táhnou a zpěvák by měl umět slušně zpívat (to všechno Kiss postrádali), byl oheň na střeše.

Diskutovat s fanoušky je přitom těžké, v podstatě proti nim s recenzentskými argumenty nemáte šanci. Nejraději by vás kolikrát ušlapali a pak vaši mrtvolu vláčeli po všech světových fanklubech daného souboru na důkaz toho, že zlo musí být potrestáno. A nejde zdaleka jenom o příznivce Kiss.

Na vystoupení pomalovaných (skoro)šedesátníků byla ale nesporně skvělá show. Nezapomenutelná a dokonalá, o několik koňských délek převyšující umělecký aspekt vystoupení Kiss. To je bez diskuze.

8. června jsem navštívil set Slashe a jeho kapely v Tesla Areně na pražském Výstavišti. Přestože výprava pódia nebyla vůbec okázala, ba spíše skromná, předvedla pětice muzikantů takovou rock’n’rollovou lahůdku, že jsem naprázdno polykal ještě druhý den. Zpěvák Myles Kennedy zpíval jako bůh a dokonale zaskočil v písničkách od Guns N’Roses Axla, Slash hrál jako obvykle skvěle, jeho kytara přívětivě „kňourala“ po celý půldruhahodinový koncert a on navíc vypadal přesně tak, jako na konci osmdesátých let, kdy se v sestavě Guns N’Roses proslavil. Přičteme-li dovedný výkon zbylých členů kapely včetně dvou vokálních linek, které se zpěvem Kennedyho vytvořily zklidňující ušní balzám, byl to prakticky dokonalý koncert.

Jak už bylo řečeno, jeho kulisy byly strohé - tvořil je jen titulní obrázek nedávno vydaného Slashova sólového debutu. Co do rock’n’rollového napojení to byla ale (v porovnání s Kiss) dávka sytější a mnohem chutnější.

Tvrdí se, že rock’nְ’roll je vlastně cirkus, ve kterém ani tak nejde o výkon, jako o celek, podívanou, dobrý dojem, připomínku syrové hudby. Kiss ho takto předvedli.

Pokud by ale mělo dojít na hlasování, budu jasně pro Slashovu partu. Byť neměla tolik jevištních pomůcek, cirkusem zůstala už jen z podstaty předváděného a především dala rock’n’rollu důstojnost. A ta je mnohem důležitější, než všechny ty ohňové výbuchy při setu Kiss.

JAROSLAV ŠPULÁK